Lidské papilomaviry

Vraťme se do relativně nedávné historie – do 20. let minulého století. Do této doby je nejčastějším ženským onkologickým onemocněním karcinom čípku děložního, kterým onemocní cca 30% žen. Žen převážně mladých, nejčastěji ve věku 30 – 40 let, většinou matky více malých dětí.

V polovině téže dekády jsou vymyšleny teoretické principy záchytu předrakovinných stavů na čípku a na přelomu 20. a 30. let jsou rozvinuty do klinicky použitelného systému – gynekologické prevence, jejíž stěžejní náplní je záchyt prekanceróz (stavů přecházejícím karcinomu čípku).

Princip kombinace kolposkopie (prohlédnutí povrchu čípku pomocí zvláštního mikroskopu) a odběru onkologické cytologie (stěr buněk z povrchu a kanálku čípku děložního s následným obarvením a mikroskopickým zkoumáním) umí velmi přesně určit míru ohrožení ženy karcinomem. Dle výsledku je žena sledována v příslušných časových intervalech. Při zcela normálním nálezu 1x ročně, při mírných, nezávažných změnách za 3 – 6 měsíců. Pokud jsou změny výraznější (ale stále benigní) je indikováno jednoduché, obvykle ambulantní, ošetření čípku děložního a v případě nebezpečnějšího nálezu je na místě plastika čípku děložního. Cesta od normálního nálezu ke karcinomu je dlouhá – 5 až 15 let a proto jsou voleny intervaly mezi kontrolami se značným bezpečnostním koeficientem. Z uvedeného vyplývá, že žena, pravidelně docházející dle rad lékaře na preventivní prohlídky, nemůže onemocnět karcinomem čípku.

Prevence má v podstatě jeden stěžejní problém – žena na ni musí přijít. Bohužel téměř polovina naší populace gynekologickou prevenci ignoruje.

Další otázkou je, proč vzniká karcinom čípku. Na základě ohromného množství odborných prací byly určeny hlavní rizikové faktory gynekologické (časný start sexuálního života, promiskuita spojená s vyšším výskytem pohlavně přenosných nemocí, časné a rychle po sobě jdoucí porody apod.) i negynekologické (především tabakizmus, dále nemoci a medikace vedoucí ke snížení imunity). Zdůrazňuji – moderní nízkodávkovaná antikoncepce není rizikovým faktorem, byť se tak někdy uvádí na základě starších studií s vysokodávkovanými kontraceptivy (byť i v těchto pracích nebyla jednoznačně prokázána kauzální souvislost). Nicméně hlavní příčina stále unikala, až počátkem 90. let byla identifikována hlavní příčina vzniku karcinomu čípku – infekce lidskými papilomaviry.

Lidské papilomaviry (HPV) jsou velmi početnou skupinou čítající cca 120 typů. Velká část z nich se podílí na vzniku novotvarů (benigních i maligních) v mnoha lokalizacích. Asi nejznámější papilomavirovou infekcí jsou obyčejné kožní bradavice, s kterými se setkal téměř každý člověk. V gynekologii cca 10 typů se podílí na vzniku karcinomu čípku děložního (nejrizikovější jsou typy 16 a 18), další desítka typů (nejčastěji typy 6 a 11) způsobuje vznik benigních změn genitálu správně zvaných kondylomata accuminata (česky špičaté fíčky). Bohužel se uchytil otrocký překlad z angličtiny a obecněji je tato nemoc nazývána „genitální bradavice“ – i když kožní bradavice jsou sice HPV infekcí, ale jinými typy a jiného vzhledu.

Na tyto objevy hbitě zareagoval farmaceutický výzkum a na přelomu tisíciletí se začaly testovat vakcíny proti nejnebezpečnějším HPV typům. Vznikly dvě vakcíny lišící se šíří záběru na počet typů HPV a doplňkovými imunostimulačními přísadami.

V roce 2006 byly obě vakcíny uvedeny na náš trh.

Stěžejní otázka – co očkování ženě dá a nedá. Obě vakcíny působí proti nejnebezpečnějším HPV typům (16,18) a zkříženým efektem i na další typy. Očkování ženu nezbaví povinnosti pravidelných gynekologických prohlídek – redukce rizika karcinomu čípku není absolutní a na čípku mohou vzácně (5%) vznikat i malignity jiného typu (sarkom, hemangiom apod.). Benefity jsou snížení pravděpodobnosti vzniku karcinomu čípku o 80% (je-li očkována v optimálním věku, jinak je redukce o 75-78%), z toho vyplývají lepší výsledky při gynekologické prevenci (menší pravděpodobnost častějších kontrol) a výrazná redukce ošetření čípku děložního během života. Vliv na již vzniklé prekancerózy je též výrazně pozitivní a je předmětem intenzivního studia.

Očkovací látka působící proti benigním typům HPV (6,11) redukuje výskyt kondylomat o 96 – 99%.

Kdy očkovat? Ve studiích, prováděných v mnoha státech světa, často s velmi odlišnou socioekonomickou úrovní a odlišným životním stylem, vyšly překvapivě shodné výsledky. Ve všech populacích byla nejvyšší imunitní odpověď mezi 11 až 13 lety, nejvyšší míra ochrany před HPV infekcí vycházela při očkování 1 – 2 roky před koitarche. Optimální očkovací věk v našich podmínkách je proto 11 – 15 let. Prolíná se zde nejvýraznější imunitní odpověď a připravenost na kontakty s HPV po startu intimního života, který nastává v průměru okolo 16 – 17 let. Očkování však je možné (a vhodné) v každém věkovém pásmu, výhody jsou jen o několik málo procent menší než v optimálním očkovacím věku.

Podrobnější poradu o očkování proti HPV poskytne ženě ošetřující lékař (u mladších dětský a dorostový gynekolog či pediatr, u dospělých žen gynekolog), který na základě konkrétního zdravotního stavu a zájmu pacientky pomůže i s volbou konkrétní vakcíny.